6 způsobů, jak vám terapie může změnit život (k lepšímu)

Terapie je jednou z takových těch věcí, co člověka láká a děsí zároveň. Na jednu stranu tušíte, že by vám mohla opravdu pomoct, na druhou nikdy úplně nevíte, na co při ní vlastně narazíte. Jací kostlivci to na vás vybafnou ze skříně, a jestli to vůbec bude celé stát za to.

Se svými strachy a bolestmi se přece nikdo moc nechceme setkat.

Koneckonců často děláme všechno pro to, jen abychom nemuseli (znáte tu záhadně zmizelou tabulku čokolády nebo hodiny propálené scrollováním na Instagramu, žejo?).

Ale co když to přece jenom uděláte? Co když všem těm strašákům půjdete vstříc? Co se stane pak?

Pamatujete, když jste se jako malí báli tmy? Choulili jste se pod peřinou, a každičké šustnutí nebo stín na stěně byly samozřejmě bubáci. Když jste se pak ale se zatajeným dechem odvážili vykrást z postele a rozsvítili, byly zas ze všech těhle oblud najednou jen hračky a kytky na parapetu.

Tak přesně takhle nějak funguje i terapie. Jako kdysi ta vaše lampička. Pomůže vám totiž posvítit si na vaše strašáky, a postupně z nich tak udělat jenom neškodné plyšáky.

Celý tenhle transformační proces osvětlování je samozřejmě hodně individuální. Záleží na terapeutovi, hloubce vašich problémů nebo třeba na tom, jak rychle se odvážíte vykouknout zpod té pomyslné peřiny. Kdyby ale nic jiného, tak vám terapie umožní těhle 6 věcí, a už ty samy o sobě fakt stojí za to.

1. Můžete být sami sebou

Nejspíš úplně poprvé v životě.

Terapeut bude dost možná prvním člověkem ve vašem životě, který vás nebude nijak soudit, usměrňovat nebo o čemkoliv přesvědčovat. Není tu totiž pro svoje názory, pozici nebo ego. Není tu zkrátka pro sebe, ale pro vás. A to 100%. Bude vám proto naslouchat a tvořit prostor pro vaše emoce, ať už jsou jakékoliv. Ano, třeba i smutek, vztek, hořkost, pocity viny, ale taky tužby, o nichž máte možná pocit, že byste je vůbec mít neměli.

Terapeut totiž není vaší matkou, otcem, partnerem. Je vaším průvodcem. Nemusíte mu proto nic dokazovat, obhajovat se, nebo se o cokoliv snažit.

Stačí zkrátka být přesně tím, kým v tu chvíli jste. „Ubrečenou hysterkou, „nesnesitelným cholerikem, „sobeckou krkavčí matkou, co hledá únik od svých dětí... Ať už jste zrovna kýmkoliv, terapeut vás při tom všem bude pomyslně držet za ruku a dá vám tak najevo, že je to v pohodě.

Vy jste v pohodě.

No, řekněte. Není vám líp, už jen když si o tom čtete?

2. Konečně si uděláte čas a prostor pro sebe

Znáte to, jak už si asi po stopadesáté říkáte, že dneska si už ale fakt zacvičíte, zameditujete, začnete psát deník... A nakonec vás zase pohltí povinnosti, únava, Netflix, prostě život?

Chodit na terapii je jako když si místo tohohle věčného slibování konečně koupíte permanentku do fitka.

Je to zkrátka závazek vůči sobě a vlastnímu zdraví. Priorita, na kterou konečně nemusíte čas neustále hledat, protože už jste si ho vědomě udělali.

Terapie je potom takovou tělocvičnou pro vaši duši. Poskytne vám pravidelný, bezpečný prostor, který můžete vyplnit jen sami sebou a vším, co vás zrovna trápí. Je to ta tolikrát plánovaná meditace, procházka přírodou i poklábosení nad kafem zároveň. S tím, že tady se nemusíte bát, že by to o vás kamarádi komukoliv řekli. Anonymita a zachování mlčenlivosti je jedním ze základních pilířů kodexu každého terapeuta.

3. Získáte nadhled

Často nás některé situace trápí prostě proto, že jsme v nich jako jejich hlavní aktéři přiliš namočení. Pohltí nás svojí intenzitou a my ztratíme širší kontext. Někdy ho dokonce ani mít nemůžeme.

Máte třeba pocit, že i když se na hlavu stavíte, nemůžete najít toho správného partnera? Jenže co když jste někdo, kdo kolem sebe měl celý život jen samé nefunkční vztahy? Nemáte zkrátka žádný vzor nebo perspektivu, která by vám umožnila vidět věci jinak, než jak je vnímáte teď.

I s tou nejlepší rodinnou výbavou do života se můžete snadno zacyklit do strachu, nejistoty, zkrátka do emocí, které vás pak melou jako příbojová vlna v oceánu.

A pokud vás někdy jedna taková podemlela, moc dobře víte, jak těžké může být postavit se znovu na nohy.

V takových chvílích potřebujete někoho zvenčí. Někoho, kdo stojí na břehu a vidí věci jasněji. Terapeut je přesně takovýhle plavčík. Mitch Buchannon (nebo CJ Parker? 🙃) s červeným plovákem. Dostane vás z vlnobití tím, že vám pomůže se nadechnout a ukáže, kudy bezpečně plavat.

4. Poznáte, kdo vlastně jste

„No jo, nejdřív holt musíš začít mít ráda sama sebe! Asi tuhle moudrou radu znáte? A taky vám tak neskutečně leze na nervy?

Málokdy už totiž následuje zmínka o tom, jak to vlastně zařídit, žejo. My si ale myslíme, že právě terapie je jednou z těhle cest.

Díky všem těm věcem, které tu už zazněly, se při ní totiž o sobě opravdu něco dozvíte. Proč?

  • Začnete si klást otázky, které vás do té doby nejspíš vůbec nenapadly.
  • Proberete se svými myšlenkami a pocity, a uděláte si v nich jasno.
  • Konečně se doberete toho, proč se vám v životě děje to, co se vám děje a tím pádem to budete moct změnit.
  • Začnete sami sobě lépe rozumět.

Tohle všechno nevyhnutelně vede k hlubšímu pochopení vašeho chování a tím i k soucitu, a větší toleranci k sobě sama, k pevnějšímu vymezení osobních hranic... Zkrátka k té toliko skloňované sebelásce.

5. Můžete objevit příčinu svých tělesných obtíží

Zejména těch, které zdánlivě s ničím nesouvisí. Trvající bolesti v zádech, nespavost, tik v pravém oku... Všechny takové ty problémy „bez příčiny, co se vám jednou prostě objevily a nikdo neumí říct proč.

Jenže spousta, ne-li většina neduhů, má nejen fyzickou, ale i psychosomatickou příčinu. Třeba ten slavný chronický stres. Nejspíš už ani nevíte, že v něm vůbec jste. Jedete přece jenom narvaným autobusem do práce, která vám vůbec nedává smysl. No, a co? Dělá to tak přece pětkrát týdně každý. Normálka.

Jenže vy se prostě ohýbáte. Nad ostatními cestujícími, před svým šéfem, ideály, sami před sebou... A záda furt bolí.

Terapie vám pomůže se zastavit. Vystoupit z toho křečkovského kolečka, ať už je jím ve vašem životě cokoliv a vůbec se zamyslet, co se vlastně děje. Naše tělo se nás totiž často snaží jen upozornit na něco, co jinak nejsme schopni vidět. Když totiž začne vypovídat službu, dřív nebo později začít poslouchat musíme. Terapie je pak vlastně takovou preventivní péčí, díky níž pravidelně uvolňujeme svoje hromadící se emoce a tím pádem i tenzi v celém těle, které tak postupně přestává bolet spolu s naší duší.

6. Přestanete svoje rány lepit. Zahojíte je.

Pokud už jste se někdy s psychickými potížemi potýkali, tak nejspíš víte, jak moc vám můžou pomoct předepsané léky. Je to vlastně jako se vším jiným. Když si třeba zlomíte nohu, taky nejspíš dostanete nějaká ta analgetika. Pomůžou vám přežít to nejhorší a začít se soustředit na tu „opravdovou léčbu. A to je právě ono.

Psychofarmaka jsou v mnoha případech nenahraditelnou první pomocí na rozšklebenou ránu. Dřív nebo později ale budete potřebovat i nějakou tu rehabilitaci.

Jen tentokrát nepůjde o nohu, ale o vaši duši.

Psychoterapie je jako každá jiná terapie. Jde o dlouhodobý a taky udržitelný proces uzdravování, který vaše problémy jen tak naoko nepřelepí, ale pomůže vám je řešit v jejich podstatě. Vlastně je to takové emoční fyzio.

Když se vrátíme k příkladu s podemletýma nohama v moři nebo dokonce k proudu, který vás začne unášet od břehu, tak jasně, hození záchranného kruhu vám na chvíli pomůže. Terapie je ale něco mnohem víc.

Terapie je individuální kurz plavání na otevřeném moři zvaném život. Plavat v něm budete tak jako tak. Ale s terapeutem to bude zároveň s pocitem, že máte věci alespoň částečně pod kontrolou.